Lída (46) únava, vnitřní třes, zpomalení, pomoc od druhých

Já, vždycky plná energie a života, jít do kanceláře pro mě byl nadlidský výkon, najednou jsem si nemohla jít jen tak zaběhat do Stromovky, jít na brusle, problém byl i vstát z postele ….

Podstoupila jsem řadu lékařských vyšetření, ale závěr od lékařů byl jasný, jste zdravá!

Nechápala jsem to, takto se přeci necítí zdravý člověk!!!

Vzala jsem si dlouhodobou dovolenou, ale ani ta nepomohla, stále víc jsem přemýšlela proč, co mám dělat, tlačila jsem na pilu a chtěla jsem být zase ta "stará" Lída, nejlépe hned, trpělivost není mojí nejsilnější stránkou.

K Tereze jsem přišla někdy v srpnu 2018, a pak mi jednou na našem sezení řekla, když něčemu dáváme energii, hodně energie, tak to posilujeme a ono to "roste".

Vlastně nevím jestli to byla tato věta, ale nějak postupně jsem to přestávala řešit, přestala jsem přemýšlet o tom, jestli to je syndrom vyhoření, únavový syndrom nebo cokoliv jiného, přestala jsem s tím bojovat.

Možná i trochu nevědomě jsem začala dělat věci jinak… zpomalila jsem, ubrala jsem v práci, vzala si částečný home office, místo běhu jsem se šla jen tak projít do Stromovky a neřešila, že prostě běžet nemůžu, místo bruslí jsem šla na jógu, a i když jsem na začátku prostě nedala celou lekci, byla jsem vděčná, že tam můžu být. Když jsem fakt nemohla vstát z postele, zůstala v ní, ale ne s pocitem viny, že nemůžu.

Chvíli to trvalo, ale postupně jsem se začínala cítit tak nějak jinak, těžko se to popisuje slovy… tak nějak vyrovnaně, neskutečně lehce, s obrovskou chutí a elánem do života, pro mě nepochopitelné, ale opravdu lépe než dřív! A co víc: tento stav trvá.

Píšu to proto, že každý z nás se občas může dostat do situace, kdy neví co dál, neumí si vysvětlit co a proč se mu děje.

Kdyby se mě někdo zeptal: "Jak jsi to udělala?", moje rada asi bude znít: Nebojte si říci o pomoc. Všechno nemusíte zvládnout sami, což já si vždycky myslela, že musím.

Když to jen trochu jde, nechte věci plynout a případně je jen lehce směrujte tam, kam cítíte, že to je správné. Nechte za sebe mluvit vnitřní já a poslouchejte jeho i své tělo. Ikdyž to zní možná jako kliše, mě to fakt pomohlo a pomáhá dá.

Mé velké dík Tereze a i když to bude znít asi divně, tak hlavně sobě samé.